Dýmovnice jako kategorie zábavní pyrotechniky
V minulosti byly dýmovnice používány výhradně armádou k signalizaci nebo zastínění strategických míst, ke krytí vojáků nebo k označení cílů. Různé výzkumy v oblasti výroby kouře byly tedy iniciovány především armádou, což dalo vzniknout i barevným dýmovnicím. V současné době se dýmovnice kromě armády používají také jako součást ohňostrojů.
Dýmovnice jsou zábavní pyrotechnika a jejichž hlavním účinkem je vytvoření hustého dýmu. Používají se výhradně ve venkovním prostředí a své využití nacházejí při různých sportovních akcích, airsoftu, paintballu, spartanských závodech, při fotografování, ale také v průmyslu nebo jako zábava. Asi největší výhodou dýmovnic je, že je lze na rozdíl od ohňostrojů použít kdykoli během dne. Nejsou hlučné, takže neplaší zvířata, jejich účinek je velmi intenzivní a barvy jsou jasné.
Zdroj: pexels.com by Enrico Perini
Typy dýmovnic podle spouštěcího mechanismu
- Škrtací dýmovnice - mají mechanismus, který aktivuje dýmovnici při tření o určenou styčnou plochu.
- Dýmovnice s trhacím mechanismem - obvykle s trhacím kroužkem. Kouřová komora se aktivuje silným škubnutím za mechanismus. Při tomto způsobu aktivace dýmovnice je důležitý přesný a silný pohyb tahového kroužku směrem od dýmovnice. Častou komplikací je, že pokud se s mechanismem při trhnutí nezachází opatrně, dojde k jeho utržení a poškození, aniž by se kouřová komora aktivovala. Některé dýmovnice jsou pro tento případ vybaveny bezpečnostní zapalovací šňůrou, pomocí které lze dýmovnici ručně zapálit.
- Dýmovnice se zápalní šňůrou - zápalní šňůra je pravděpodobně nejběžnějším a nejoblíbenějším způsobem aktivace spouštěcího mechanismu dýmovnice. Tento způsob eliminuje největší možné poškození mechanismu dýmovnice.
- Pákové dýmovnice - dýmovnice typu M18, které se donedávna používaly pouze pro vojenské účely. Objevily se již ve vietnamské válce. Receptura těchto dýmovnic byla dlouho utajována a byla součástí vojenského tajemství. Teprve v 80. letech 20. století byl recept odhalen světu. Tyto dýmovnice používají k odpálení speciální pákový mechanismus s bezpečnostním kroužkem.
- Vystřelovací dýmovnice - tento způsob aktivace odpalovacího mechanismu je unikátní. K odpálení dýmovnice dochází po silném úderu na určenou část dýmovnice.
Barevné dýmovnice
Vícebarevné dýmovnice jsou velmi oblíbené pro své husté barevné kouřové efekty. Své využití nacházejí při efektních fotografiích, sportu a také při záchranných cvičeních.
Dýmovnice pro airsoft, paintball a sportovní akce
Pro sportovní akce nebo airsoft či paintball se používají především barevné dýmovnice na airsoft. Dříve se používaly bílé dýmovnice, protože byly nejlevnější a splňovaly svůj účel, ale často se stávalo, že na takové akce byla přivolána záchranná služba, protože kouř z bílé dýmovnice se nápadně podobal kouři z požáru. Z tohoto důvodu byly bílé dýmovnice ve sportu zakázány. Dnes již neexistují cenové rozdíly mezi bílými a barevnými dýmovnicemi; cena závisí spíše na typu dýmovnice, značce a odpalovacím mechanismu (nejlevnější dýmovnice mají zapalovací šňůru, nejdražší mají pákový mechanismus).
Při airsoftových akcích jsou nejoblíbenější dýmovnice škrtací nebo trhací dýmovnice, které mohou rychle aktivovat startovací mechanismus a ušetřit cenné vteřiny. Trhací dýmovnice však mají nevýhodu ve výše zmíněném mechanismu, který je často poškozený a při nesprávném natažení neaktivuje dýmovnici. I zde však platí staré přísloví - cvik dělá mistra -, protože správný trhavý pohyb se lze naučit.
Dýmovnice pro fotografování
Dýmovnice se časem dostaly nejen na vojenské zpravodajské fotografie, ale také na svatební nebo produktové fotografie.
Dýmovnice pro focení musí splňovat několik požadavků. Nejde jen o to, jaké barvy chcete dosáhnout. Je třeba si předem promyslet, jaká bude kompozice budoucí fotografie, zda se budou dýmovnice držet v ruce, nebo budou na fotografiích tvořit jakési pozadí.
Ruční dýmovnice - tyto dýmovnice jsou určeny k držení v ruce a od běžných dýmovnic se liší svou kompozicí. Chemikálie v těchto dýmovnicích nesyčí, a proto při držení dýmovnice nezpůsobují případné popáleniny. Tyto dýmovnice jsou dražší, protože látky, z nichž je dýmovnice vyrobena, jsou také dražší.
Bežné dýmovnice určené k položení na zem - kouřové bomby, jejichž chemické složení obsahuje trhavé látky. Tyto dýmovnice nejsou vhodné pro držení v ruce, i když mají rukojeť.
Při výběru dýmovnice pro fotografování zvažte také hustotu produkovaného kouře. Ideální dýmovnice jsou ty, které jsou přímo určeny k fotografování - tzv. fotodýmovnice. U nich máte jistotu, že dýmovnice neprská a hustota kouře je pro fotografování také ideální. Tyto dýmovnice prošly dlouhým vývojem a najdete je v našem sortimentu.
Zanechávají kouřové bomby při focení skvrny na oblečení?
Tato otázka trápí mnohé z vás. Zatím na ni neexistuje jasná odpověď. Dýmovnice se vyrábějí v šaržích a každá šarže se může chovat jinak. Nejlepší způsob, jak otestovat dýmovnici, je test s bílým papírem. Pomocí tohoto testu je možné zjistit, jak se bude barevný dým chovat při kontaktu s oblečením. Proto neriskujte, raději si kupte o dýmovnici navíc a vyzkoušejte ji.
Zdroj: unsplash.com by Elvis Bekmanis
Simulace záchrany a vojenské použití
I přes obrovský zájem o dýmovnice pro zábavné účely bychom neměli zapomínat na hlavní účel výroby dýmovnic - a to záchranářská cvičení nebo signalizaci.
Při záchranných cvičeních se většinou používají bílé a černé dýmovnice, které simulují kouř nebo požár. V těchto případech lze kouřová cvičení provádět i v interiéru, ale s použitím dýchacích masek nebo přístrojů.
Armáda používá všechny typy a barvy dýmovnic. Různé barvy dýmovnic signalizují různé typy ohrožení. Například černá dýmovnice se při cvičeních použije v případě, že je hrozba eliminována nebo zneškodněna.
Ve vojenské taktice se dýmovnice používají k vytvoření kouřové clony a umožnění bezpečného průchodu příslušníků jednotky nebezpečným územím v případě palby na krátkou vzdálenost, aby se snížilo riziko zasažení příslušníků jednotky.
Značkovací dýmovnice se zase používá k vymezení bezpečného prostoru pro seskok parašutistů, pro shoz potřebného materiálu nebo prostoru pro příjezd evakuačních jednotek.
Dýmovnice M18
Z historických záznamů je známo, že první barevné dýmovnice M18 "obsahovaly barvivo na bázi antrachinonu smíchané se sírou, chlorečnanem draselným a hydrogenuhličitanem sodným. Dále mohlo být přidáno volitelné množství rafinovaného petroleje a fosforečnanu vápenatého pro kontrolu práškování a spékání" (1).
Tato směs však způsobovala vojákům při hoření a po vdechnutí kouře silné palčivé bolesti plic, proto se dnes toto složení v dýmovnicích nepoužívá. Jak se ukázalo, cukr byl zvolen jako méně toxická alternativa k některým látkám v dýmovnicích.
Dýmovnice na krtka
Samostatnou kategorií jsou dýmovnice na krtky. Jedná se o kategorii dýmovnic, v jejichž složení se objevuje látka, která způsobuje, že se kouř z dýmovnice drží u země a nestoupá vzhůru jako u běžných dýmovnic. Na krtka se tedy nepoužívají dýmovnice, které jsou určeny pro zábavné účely.
Jak vyrobit dýmovnici?
Existuje asi 200 receptů na výrobu bílé dýmovnice. Některé vyžadují použití glukózy nebo jiného sladidla, dusičnanu draselného a síry. Tyto látky však musí být smíchány v přesném poměru, jinak se účinek nedostaví. Při domácí výrobě dýmovnic je však také nutné počítat s tím, že kouř nebude hustý, protože glukóza ho nedokáže vyrobit.
Barevné dýmovnice mají také svůj osvědčený recept. Konkrétně asi 100 receptur, které kombinují především určitý poměr barevné a palivové složky (dusičnan draselný). Opět je však nutné znát přesný poměr látek.
V minulosti se při výrobě černých dýmovnic používaly dnes zakázané látky, jako je brzdová kapalina nebo olej, které způsobovaly černý kouř. Tyto látky však byly shledány jako nebezpečné a jejich používání při výrobě dýmovnic bylo zakázáno.
Pokud nejste profesor chemie s chemickou laboratoří, je lepší hrát na jistotu a koupit si dýmovnici u nás - máme je v hodně dobrých cenách.
(1) Küblböck, T. (2020), New Trends in Sustainable Light- and Smoke-Generating Pyrotechnics - Dissertation zur Erlangung des Doktorgrades der Fakultät für Chemie und Pharmazie der Ludwig-Maximilians-Universität München. s. 91.